Přípravný camp - QUEENSFERRY 2026
Čeští bowleři a bowlerky opět potrénovali v kolébce bowlsu – ve Skotsku
Tak jako se stáda karibů po dlouhé zimě vždy s jarem vracejí na své žírné pastviny, tak i pravověrní bowlsoví nadšenci z Čech se na jaře vydávají do země skotské, kde zelené pláně a mlhy halí krajinu v tajemství a bowls - hra ušlechtilá, je zde ctěna jako posvátný odkaz dávných otců. Letos již potřetí okusilo pohostinnost lidu queensferryského osm bowlerů a dvě bowlerky z českých klubů, rozhodnuti dále tříbit své umění na trávnících, kde každé zrnko písku i stéblo trávy jako by znalo historii tohoto sportu.
Pozvání South Queensferry Bowling Clubu, sídlícího v malebném městečku South Queensferry nedaleko staroslavného Edinburghu, přijala naše výprava s vděčností a úctou. V jejich areálu, kde je tráva měkká, svěže zelená a pečlivě střižená, jak se sluší na skutečný chrám hry bowlsové, směli naši hráči trénovati a užívati veškerého zázemí, jež klub štědře poskytuje. Vděčné díky patří všem, kdož se o ně tak laskavě starali a s úsměvem jim otevírali brány svého sportovního domova.
Výprava se již tradičně ubytovala v hotelu Premier Inn v South Queensferry, odkud je to jen kousek k trávníkům a odkud se za jasného dne otevírá výhled na slavné mosty přes Firth of Forth, ty ocelové katedrály lidské dovednosti. Následující tři dny byly naplněny intenzivní hrou bowlsovou – nebylo času nazbyt na velké výlety či turistické radovánky, neboť účastníci přijeli především za hrou, v níž se chtějí co nejdříve vyrovnati svým skotským vzorům a přátelům.
Předpovědi počasí nevěstily nic dobrého – déšť, zima, vítr – zkrátka májové Skotsko, jak ho známe. Přesto se i tentokrát ukázalo, že bowls má patrně svého patrona i na nebesích: na počasí si stěžovati nemohli, i když častokrát střídali hru v tričku a kraťasech s hrou v kalhotách, péřovce a čepici. Leč odhodlání českých bowlsových emisarů zůstalo pevné, ať už foukal vítr od moře jakkoli ostře.
Páteční den byl zasvěcen intenzivnímu tréninku – naši hráči a hráčky se trpělivě rozpomínali na záludnosti hry na přírodní trávě, která neodpouští lehkovážnost ani zbrklé odhozy. Bylo milé, že tréninku přihlížela a hlasitě fandila i parta dětí z okolí, pro něž barevné koule a soustředění dospělých možná jednou budou vzpomínkou na okamžik, kdy poprvé spatřily tento zvláštní, ale půvabný sport. A nesmíme zapomenout na hřiště samo – trávník i po vydatných deštích byl upraven tak dokonale, že by leckterý český zahradník zezelenal závistí: správce hřiště celý týden před naším příjezdem sekal, hnojil, vláčel, kropil a prováděl s trávníkem další všemožné, nám neznámé úkony. Nechme ale fantazii, ať si představí, jak za časného rozbřesku tančí polonahý starý muž, ověšený amulety z kostí a zubů předků, po zeleném koberci a mumlá starodávné šamanské formule – na jejichž konci jsou rozzářené oči českých bowlsových poutníků.
Sobota přinesla to, kvůli čemu se na podobné campy tajně těšíme snad všichni – přátelské, leč prestižní měření sil s domácím klubem. Proti sobě nastoupily čtyři týmy trojic; naše řady posílil náš nedávný spoluhráč Dave McCabe a také Alex Hurry (otec Craiga), jenž se stal takřka čestným patronem českých výprav. Domácí vstoupili do utkání s odhodláním a všechny jejich týmy zpočátku celkem jasně vedly, jako by chtěly českým hostům připomenout loňské skóre. Avšak bowlujíce s klidem, rozvahou a snad i s trochou českého šibalství, dokázali naši hráči postupně skóre otáčet, až nakonec domácí – s výjimkou jedné remízy – všechna svá utkání prohráli. Byl to skvělý úspěch, loňský výprask byl odčiněn a zapomenut a české barvy vlály v Queensferry opravdu vysoko.
Naši přátelé však zachovali noblesu pravých sportovců – po utkání připravili pohoštění v tradičním skotském stylu, kde nechyběly různé druhy pái, slaných i sladkých, a samozřejmě ani whisky, tento jantarový symbol skotské duše. Klubovna, která pamatuje generace hráčů a jejich příběhů, se zaplnila rozhovory, smíchem a srdečnými přípitky, v nichž zaznívala slova díků, přátelství a naděje na další setkání.
Nedělní ráno přineslo vzácnou chvilku oddechu. Naše dámy si přece jen dopřály krátký výlet po okolí – zvláště plavba lodí mezi slavnými mosty nad Firth of Forth, kde se ocel, kámen a historie setkávají nad neklidnou hladinou moře, musela být zážitkem, na který budou účastnice dlouho vzpomínat. Jiní dali přednost tiché procházce městečkem, kde se v nábřežních uličkách mísí vůně slaného vzduchu, smažené ryby a piva z místních hospod.
Po obědě však romantika opět ustoupila sportovnímu nasazení – s domácími byl domluven další zápas, tentokrát ve formátu 1× dvojice, 2× trojice a 1× čtveřice. V něm se našim tolik nedařilo; domácí nasadili skutečně to nejlepší, co měli k dispozici, a české výpravě ukázali, že v této kolébce bowlsu je stále kam růst. Přesto třeba Honza s Liborem dokázali své utkání proti místním zkušeným harcovníkům vyhrát a přidat tak do české bowlsové kroniky další pochvalný zápis.
Odpoledne pak část výpravy splývala s fotbalovými fanoušky a v rytmu skandování a zpěvu se nejedno české hrdlo rozeznělo tak přesvědčivě, že z některých účastníků se stali „adoptivní“ otcové (či dědečkové) místních malých fandů. V těchto chvílích člověk snadno zapomene na únavu z cest i tréninku a má pocit, že je součástí něčeho většího – příběhu, v němž sport spojuje lidi napříč hranicemi, jazyky i generacemi.
Naše výprava tak opět dobře navázala na loňskou i předloňskou návštěvu a již nyní se všichni těší, že za rok znovu zavítají do této pohostinné krajiny a za dobrými lidmi, kteří ji obývají.
A pro paměť budoucích pokolení budiž zaznamenáno, že účastníky tohoto ročníku byli: Ivo Hadrava, Craig Hurry, Jan Létal, Radek Nečas, Marek Sedlák, Zuzana Skuhrovcová, Libor Svatoň, Marek Šveda, Radek Zukal a Kateřina Žáková.